Polyetylen, jeden z nejjednodušších syntetických polymerů, se označuje zkratkou PE. V roce 1898 byl poprvé náhodně syntetizován německým chemikem Hansem von Pechmannem při zahřívání diazometanu. Jeho kolegové Eugen Bamberger a Friedrich Tschirner analyzovali voskovou bílou látku na stěnách nádoby a zjistili, že obsahuje dlouhé řetězce (CH2)n a nazvali plast polymethylenem. I průmyslová syntéza je objevem náhody z roku 1933, kdy se na stěnách nádob s etylenem a benzaldehydem za působení vysokého tlaku usadil opět voskový povlak. Chemickou reakci spustili Eric Fawcett a Reginald Gibson v ICI Chemicals aniž by tušili, že byla způsobena stopami kyslíku v nádobě. Až o dva roky později metodu replikoval jejich kolega Michael Perrin a představil syntézu polyetylenu o nízké hustotě PE-LD (low density). Polyetylen našel nejprve uplatnění jako izolant zejména v radarové technice. Po skončení války riskoval polyetylen úpadek, ale zachránila ho jeho univerzálnost a především vývoj katalyzátorů pro levnější syntézu etylenu při menších teplotách a tlacích. V roce 1951 Robert Banks a John Hogan z Phillips Petroleum odzkoušeli katalyzátor na bázi oxidu chromitého a spustili výrobu polyetylenu o vysoké hustotě PE-HD (higt density) s obchodním názvem Marlex. Před krachem továrny s plnými sklady polyetylenu bez cíleného využití se paradoxně záchranou stal boom s obručí hula hoop z barevného polyetylenu. V Německu Karl Ziegler vyvinul roku 1953 levnější a snadněji manipulovatelný katalyzátor s halogenidy titanu a organickými sloučeninami hliníku, v roce 1976 Walter Kaminský a Hansjörg Sinnem připravili katalytický systém založený na metalocenech. Zieglerovy i metalocenové katalyzátory prokázaly vynikající flexibilitu při syntéze směsí etylenu a alfa-olefinů a položily základy pro širokou škálu polyetylenů. U technického polyetylenu se můžete setkat s obchodními názvy Baylon, Eltex, Hostalen, Lupolen, Sabic Vestolen...
V našem sortimentu technických plastů naleznete cenovou kalkulaci na vysokohustotní polyetylen PE-HD 300, pro odlišné hustotní typy polyetylenu PE 500 a PE 1 000 nás prosím kontaktujte, rádi Vám vypracujeme kalkulaci za základě konkrétních požadavků i ohledně barev a rozměrů. Polyetylenové desky PE-HD 300 dodáváme v natur bílé a v černé barvě standardních rozměrů 1 000 mm x 2 000 mm v tloušťkách od 2 mm do 40 mm.
Charakteristika polyetylenů PE
Polyetyleny jsou odolné materiály s vynikajícími izolačními vlastnostmi, chemickou stabilitou a zároveň jsou jedny z nejekonomičtějších plastových materiálů. V poměru s ostatními technickými plasty mají velmi nízkou měrnou hmotnost (méně než 1 g/cm³) a zároveň vykazují dobrou rázovou houževnatost, dostatečnou mechanickou pevnost a tuhost, dobrou odolnost proti otěru a oděru i odolnost proti tečení. Výhodou polyetylenu je i zdravotní nezávadnost a kontakt s potravinami v souladu s normou 2002/72/EC. Polyetyleny jsou také vhodné jako ochrana před vysokou radiací (gama a rentgenové paprsky).
Polyetyleny a jejich opracování
Polyetyleny i vysoko molekulární polyetyleny jsou snadno obrobitelné vrtáním s běžnými vrtáky bez změněného nábrusu, řezáním kotoučovou pilou na plasty, soustružením či frézováním s ohledem na dobrou odvětratelnost pracoviště. Další způsob opracování polyetylenů je svařování horkým vzduchem, extrudery i metodou tupých spojů. U desek se používá i technologie vakuového tváření pomocí vakua přes formu.
Odolnost polyetylenu HDPE 300 v různých prostředcích a teplotách
Vysoko hustotní polyetylen PE 300 je krystalizující materiál citlivý na UV záření (proto výrobci přidávají stabilizátory), ale odolný vůči nízkým teplotám s zachováním vysoké rázové houževnatosti. PE-HD 300 je zdravotně nezávadný a odolný proti působení rozpouštědel a většině chemikálií s výjimkou vysoce oxidačních kyselin a sloučenin chlóru. PE-HD 300 je snadno zápalný, lehce hořlavý a není samozhášivý.
Technické vlastnosti Polyethylenu PE-HD 300
Mechanické vlastnosti | Norma | Hodnota | Jednotka |
Měrná hmotnost (hustota) | ISO 1183 | 0,95 | g/cm³ |
Molekulární hmotnost | > 0,25 | mil g/m | |
Index toku MFR 230 °C na 5 kg | ISO 1183 | 10 | g/10 min. |
Pevnost v tahu 50 mm/min. | DIN EN ISO 527 | 23 | MPa |
Tažnost | ISO 527 - 1 | > 800 | % |
Prodloužení při přetržení 50 mm/min. | DIN EN ISO 527 | 9 | % |
Ohybový E-modul 1 mm/min. | DIN EN ISO 527 | 800 | MPa |
Vrubová houževnatost při +23 °C | ISO 179 | 33 | KJ/m² |
Vrubová houževnatost při +0 °C | ISO 179 | KJ/m² | |
Vrubová houževnatost při -23 °C | ISO 179 | KJ/m² | |
Tvrdost dle Shore D | ISO 868 | Rn | |
Tvrdost kuličky | ISO 2039-1 | 41 | MPa |
Elektroizolační vlastnosti | |||
Specifický vnitřní odpor (1 min., 1 000 V) | IEC 60093 | >1013 | Ω·cm |
Povrchový odpor | IEC 60093 | >1014 | Ω |
Průrazná pevnost (K20/P50) | IEC 60243-1 | 53 | kV/mm |
Dielektrická pevnost | DIN VDE 0303 | 75 | kV/mm |
Dielektrická konstanta (50 kHz) | IEC 60250 | 106 Hz | |
Dielektrická konstanta (1 kHz) | IEC 60250 | 2,35 | 106 Hz |
Dielektrický ztrátový faktor I | IEC 60250 | 3,5 · 10-4 | tan |
Odolnost proti elektrickému oblouku | DIN VDE 0303 | L4 | stupeň |
Tepelné vlastnosti | |||
Tepelná odolnost dle Vicata (50 K/h) | ISO 306 A/10 N | 74 | K (°C) |
Koeficient lineární tepelné roztažnosti mezi 20–100 °C | DIN 53752 | 1–2 | K-1 · 10-4 |
Koeficient délkové roztažnosti průměr | DIN 53752 | 1,5 · 10-4 | K-1 |
Teplotní okruh použití | - | od -40 do +80 | °C |
Teplota tání | DIN 53736 | 130–135 | °C |
Tepelná vodivost | DIN 52612 | 0,43 | W/(m·K) |
Požární odolnost | DIN 4102 | B2 – těžce hořlavý | |
Chemická odolnost | voděodolný |